Vzory na malování pokojů malířským válečkem

Od počátků využívání malířských válečků se datuje snaha o jejich dělení podle typu vzoru.

 

Nejstarší dělení válečkových vzorů reflektovalo to, že vzory napodobovaly látky: rozlišovaly se proto látkové vzory síťované, páskové nebo vzorové.

 

Odcházející generace malířských mistrů, kteří se v malířském oboru vyučili na přelomu 60. a 70. let, zase rozlišuje tapetové válečky a tzv. „lítačky“. 

 

Tapetové malířské válečky mají vzor, který je často osově souměrný a obsahuje pro oko snadno rozlišitelné, pravidelně se opakující distinktivní rysy. Výrobou kompletů se dvěma tapetovými malířskými válečky v každém balení proslulo od roku 1975 výrobní družstvo invalidů Slezanka. Netapetové „lítačky“ mají vzor nesouměrně rozprostřený po ploše obtisku a malíři je měli v oblibě proto, že při „lítačkové“ výmalbě se díky nepravidelnému dezénu daleko milosrdněji schová chyba ve výmalbě.

​

Protože vzorovaným malířským válečkem se v Čechách, Slezsku a na Moravě začaly interiéry vymalovávat před téměř 100 lety, nereflektujeme ani původní „látkové“ dělení, ani odborné rozlišování tapetových a netapetových vzorů. V Půjčovně a muzeu válečků dělíme vzory podle toho nejvýraznějšího motivu, který váleček obsahuje. Nejčastějšími vzory jsou dezény inspirované florálními motivy a dále neurčité vzory. Naopak nejvzácněji se vyskytují malířské válečky se vzory, ve kterých jsou zobrazeny lidské postavy.